Romové pochází mimo jakoukoli pochybnost z Indie. Jejich vzhled i jazyk je stále podobný vzezření i jazyku tamních obyvatel. Mají podobné zvyky i společenskou strukturu. Také výběr povolání je srovnatelný.
Romové pravděpodobně patřili do nejnižší z na kasty rozdělené indické společnosti. (Indická společnost se dělila na nejvyšší kastu brahmínů (kněžích), po ní následovala kasta kšátriů (vládci a bojovníci) a vajšijů (řemeslníci, rolníci, obchodníci). Nižší kastou byli šúdrové (sluhové a pomocné síly) a nejnižší kasta byli tzv. nedotknutelní.
Od 8. století začali Romové Indii opouštět. Příčinou mohla být snaha vymanit se z přísně rozdělené indické kastovní společnosti, ale i častá sucha a s nimi spojený nedostatek potravy nebo to, že hledali nová odbytiště pro své výrobky a služby.
Podle odborníků (lingvistů a historiků) postupovali Romové z Indie přes Mezopotámii na Blízký východ, do asijské části turecka, kde se velká část Romů usadila na dobu od 12. do 15. století. Jejich putování pokračovalo přes Malou Asii a Balkán, nějakou dobu setrvali v Řecku, dále postupovali údolím Dunaje do střední Evropy. Jiná větev Romů přešla Arménii, Kavkaz, později Rusko a dosáhla až Skandinávie. V 15. století byli již Romové rozptýleni po celé Evropě včetně Anglii a Skotska.
V evropském prostředí se Romové dostali do obtížné situace, neboť jejich vlastní skupinové neformální normy nejsou příliš v souladu s normami okolního většinového obyvatelstva. Romové vždy žili v uzavřených skupinách. I tím se posiloval odstup ostatních obyvatel k nim. Většinová společnost byla a bohužel stále zůstává pro Romy cizí skupinou, která je v minulosti odmítala, a proto se k ní chovají jako k "nevlastním", které není hanba všelijak podvádět a různě "zkoušet."
S ohledem na původ Romů lze tvrdit, že v daleké historii, tj. v dobách, kdy pobývali v Indii, byla jejich kuchyně příbuzná indické s tím, že byla současně kvůli nemajetnosti Romů velice skromná. S počátkem migrace začala být jejich kuchyně, stejně jako ostatně i jazyk a některé zvyky, ovlivňována novým okolním většinovým obyvatelstvem těch oblastí, kde se zdržovali. Každopádně však romský jídelníček zůstával stále chudý a jednostranný, neboť si Romové nikdy nepěstovali své plodiny ani nechovali vlastní dobytek. Byli závislí na produkci okolního obyvatelstva. V zimě neměli žádné zásoby, bylo to pro ně nejobtížnější období, ženy musely často žebrat nebo krást.
V jídelníčku se používaly hlavně brambory, zelí a kukuřice. V neděli se dělávaly k obědu halušky, připravovaly se ze syrových brambor a mouky, jedly se s tvarohem, omastkem nebo s cibulí. Bylo to syté jídlo, takže se v neděli jen obědvalo, nesnídalo se ani nevečeřelo. V romské kuchyni nechabělo ani maso, většinou se jednalo o uhynulou lesní zvěř. Koňské a psí maso se však neslušelo pojídat. Romové nikdy nejedli znovu ohřívané jídlo, které již bylo jednou uvařeno. Přes svoji chudobu zbytky vyhazovali, protože věřili, že je očichávají duše mrtvých a mohly by tak ne ně přenést nemoc.
Příprava jídla měla svá přísná pravidla: Hospodyně by při vaření měla mít dobrou náladu, aby se pak příjemně cítili ti, co jedí. Na vaření a praní prádla se musely užívat odlišné nádoby. Protože nádobí bývalo u Romů málo, často si je v rodinách i mezi rodinami půjčovali. Mezi Romy byla většinou velká solidarita, takže kdo zrovna neměl co jíst, dostal většinou něco od druhých.
Dnes je romská kuchyně celkem podobná kuchyním majoritních populací, v nichž Romové žijí. Vliv většinového okolního obyvatelstva je i přes značnou uzavřenost romské společnosti znatelný ve všech oblastech života. Přesto si Romové stále uchovávají v jídelníčku svá oblíbená tradiční jídla, která jsou velice levná a přitom chutná. Další jídla závisí na sociální situaci té které rodiny. Vývoj je i zde patrný a vznikají jídla nová, která jsou ovlivněna tradičními kulinářskými zvyklostmi. O romské kuchyni lze i v současnosti říci, že za málo peněz dokáží Romové uvařit velice chutně.